Bering

Byl jsem toho dne v očekávání, jestli mně Baara k pětatřicátinám něco „nadělí“. Večer jsme ji nechali zavřenou ve verandě a šli spát.

Ráno jsem musel a tak jsem šel. Zaslechl jsem nějaké zapištění. Zpozorněl jsem, zvýšil se mi tep a já prodloužil své kroky.

Bára na mě zbožně hleděla a vedle ní ležel první z dárečků, narozené štěňátko.

Kolem osmé se narodili další dva pejsci. Už nevím, který před a který až po osmé hodině. Jeden z nich byl Bering a druhý Biskay.

Tátou čtyř odchovaných štěňat byl Eda od Zdeňka Holuba.

O tom, že bychom si snad ponechali štěně, jsme ani neuvažovali. Vždyť Báře byly teprve čtyři roky a chtěl jsem s ní ještě dlouho závodit. S přibývajícími dny však můj vztah k Beringovi sílil.

Začal jsem mluvit o tom, na co jsem původně nechtěl ani pomyslet. Vše hovořilo pro. A nic proti. A tak se taky stalo. Když začali přijíždět první zájemci o štěňátka, chodili jsme se s Beringem schovat k sousedům, aby budoucí kupující pejska neviděli (… a co hůře, dokonce ho snad nechtěli).