Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

 

Jak jsme jezdili venčit

 

 

Sport psích spřežení nepatří k levným. Nic na tom nezmění ani skutečnost, že závodím jen s jedním psem.

 

 

Onehdá jsme vyrazili až do Beskyd. I když sněhová předpověď nebyla uspokojivá, pořadatel nás ubezpečil, že máme přijet.

 

Večer se na Pustevnách konal závodní „brífink“. Honza Valů (hlavní pořadatel) stál uprostřed hloučku mašerů a nás, kteří si tak neříkáme, a probíral možnosti. Stál jsem před ním, když prohlásil, že „skijöring se pojede, pokud to pan Burda schválí!“ Tenkrát jsme se ještě osobně neznali. Druhý den se však závody nekonaly a my jsme na Pustevnách jen vyvenčili.

 

 

Podobně se nám vedlo i na dalších závodech, které se měly konat na Výhledech u Domažlic a ještě hůře jsme dopadli jednou ve Vrchlabí.

 

Kategorie skijöring závody otevírala. Dostal jsem „číslici“ jedna, a jak bylo mým zvykem, několik desítek minut před plánovaným startem jsem se byl, tehdy v rozbředlém sněhu, rozjezdit. Když jsem se vrátil, dozvěděl jsem se, že závod byl přeložen na druhý den. A stejně se tak stalo i následujícího dne. Ale personál místní hospody byl přesto velmi spokojen a ani my jsme moc nehudrovali.

 

 

K "dokonalosti" jsme venčení na závodech dovedli na Moldavě v Krušných Horách. Honza Tůma se po sobotních závodech vrací domů a v neděli přijede na druhé kolo. Tenkrát ještě bydlel v Praze a my se po sobotním kole vrátili do Prahy oba.

 

Druhý den jsme přijeli do hor, rychle připravili běžky a huráá ... na start. Na startu jsme však byli sami. Druhé kolo bylo pro špatné sněhové podmínky zrušeno.

 

 

 

fb