29. 9. 2011
Člověk není ostrov sám pro sebe
Jméno a příjmení? Kateřina Kuraková
Přezdívka (jak ti říkají)? Kačka + ty co neznám.
Věk? Se neříká.
Vztah? Zatím šťastně vdaná.
Rodina? Dva malí kluci a manžel.
Rezidence? V Rybnici.
Web? Siberian Paws
Facebook? Trochu z donucení mám.
Sponzor? Manžel.
Klub? 36 - Start Křivoklát a Siberian Husky Klub CR
Jaké vybavení používáš? Různé, něco od Manmatu, něco od Zero DC.
Kde trénuješ? V okolních lesích a dvě sezóny jsme jezdili za sněhem
do Krušek, bohužel už i zde je na magistrále zákaz vstupu psů.
Počet a plemeno psů? 6 sibiřských husky.
Jména a věk psů?
Šimonek (6), Mína (5), Alisha (4), Alaska (1), Exík (1), Akim (1)
Jak a čím krmíš své psy?
Maso Vetamix jako základ + granule (teď půl roku zkoušíme Natyku,
předtím spokojenost s FirstMate) a vitamíny, občas tvaroh, vejce.
Jablka apod. si nasbírají v létě sami.
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? 2006
Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?
Manžel tím, že si pořídil psa – sibiřského huskyho. Pak jsme jeli kouknout
na Hafana v Telči, tam potkali Magdu Vlkovou a Zdenu Duškovou a pak už
to šlo přes Siberian Husky Klub CR k mushingu samo. Ale asi bylo nakonec jedno, kde a jak to začalo, konec by to mělo zřejmě podobný. 
Předchozí sportovní kariéra? Žádná. Plavání, bruslení, aerobic, turistika, 3 roky běhání – vše pro radost.
Současné další sportovní aktivity? Jóga.
Největší sportovní úspěchy?
Žádné. Po 8 měsících tréninku jsem doběhla na přijímacích zkouškách
v sérii mezi 30 „tyčkami“ jako 2. na 1 km. Běhání 20-30 min. denně mi
pak vydrželo ještě další 2 roky, než mě při něm napadl nějaký člověk…
přestala jsem ze dne na den a kila šla rychle nahoru.
V té době běhání jsem měla jednou takový vztek na svého nynějšího muže, že jsem ho musela jít vyběhat. Nakonec z toho bylo nočních 11 km
na školním ovále. Ten čas by asi nebyl nejhorší 
a bude to asi můj
a bude to asi můj největší osobní úspěch i do budoucna, už takový vztek nemívám…
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Zatím nic, co by se dalo za úspěch považovat. Snad, že nás to chytlo
a že jsme u toho zůstali, přestože jsme z úplně nesportovních rodin.
Největší sportovní zážitek? Každá jízda na saních nebo na běžkách, výstup na Triglav z ferratové strany bez jištění.
Tvůj nejtěžší závod? Zatím předloňský Eduard, ale ten nejtěžší asi na mě teprve čeká (…doufám).
Tvůj sportovní vzor? Nemám.
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Ze začátku to bylo proto, že jsme chtěli, aby byl náš pes šťastný – aby dělal to, co má v krvi. Od té doby, co jsem si za něj stoupla na běžky,
jsem tak šťastná i já.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Podle zdraví – snad nám to ještě na 2-3 psí generace vydrží.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi společná práce psa a člověka… příroda kolem a pouto které nás váže… že mě psi vytáhnou ven, když ostatní sedí u televize… že mám doma vlka a věrného přítele zároveň… studený čumák v dlani a srst, kam můžu zabořit obličej...
Nelíbí? Někdo už tady psal, že se psi nedají uklidit jako nářadí do kůlny.
To je někdy těžké, ale když je milujete, není co řešit…
Co ti tento sport dává a co ti bere?
Dává mi radost, přátele, blízkost přírody, která se mi bohužel nestala vytouženým povoláním, motivuje mě, pomáhá mi shodit kila navíc a taky především zapomenout na to, co si nosím z práce. Změnil mi životní styl
- k lepšímu.
Bere čas, peníze, možnost odpočinku na dovolené a svým způsobem
mi vzal trochu mámu, ale zde asi nešlo vyloženě o typ koníčku.
Tvé nejoblíbenější závody?
Ty naše přece, křivoklátské. A pak se mi hodně líbily Votice. Každý závod má něco do sebe, záleží na úhlu pohledu. Ze zimních pro mě jako začátečníka byl atraktivní Děčínský Sněžník a technicky mi nejvíc dal zmiňovaný Eduard… naučila jsem se tam za víkend na saních víc než
za měsíc ježdění na pohodových cestách u nás doma. Jiné jsem neměla možnost zkusit - buď nebyl sníh a rušily se, byly daleko nebo jsem
byla těhotná.
Za co bys dala palec dolů českému mushingu?
Organizaci, která ho zastřešuje, bych dala palců dolů dost, i přesto,
že zabezpečit její chod je jistě náročné. Ale z jedné strany člověk
nemusí vidět vše v plném světle, možná by pak nějaké ubyly… kdo ví?
Jak často a jak moc trénuješ?
Ještě než jsme zjistili u nejstaršího DKK, jezdili jsme 3-4x týdně od podzimu do jara, délky dle fyzičky psů a našeho času, vyloženě tréninky bych to
asi nenazvala. Paradoxně nejhůř jsme na tom u nás v zimě, kdy tu máme ledovku a nedá se jet ani na saně ani na tříkolku.
Něco z tajů tvé přípravy? Zatím nic. Jezdíme si pro radost a občas zajedeme na závod. Nehoníme se, spíš se máme pořád co učit.
Tvůj zdravotní stav? Jde to.
Dopuješ? Ne.
Tvé cíle na nadcházející sezónu? Začít trénovat mladé, a když napadne dost i u nás, tak je pak vzít na nějaký zimní sprint… ještě uvidíme.
Tvé cíle do budoucna?
Skloubit práci, děti a vyjížďky se psy tak, aby aspoň děti a psi nebyli šizení. Až budou děti větší, tak snad natrénovat i na nějaký longový závod nebo jet na pár týdnů s našimi seveřánky na sever.
Tvůj největší sportovní sen? Za současných podmínek není splnitelný.
Tvé další koníčky? Knížky, ale není čas.
Kdo (co) tě nejvíc zlobí?
Každou chvíli někdo nebo něco, ale rychle to přejde…
Přeješ si něco? Kdo ne?
Tvé motto? „Člověk není ostrov sám pro sebe“ a zejména v mushingu určitě platí Exupéryho „Cesta je cílem...“
Máš nějaký příběh z natáčení?
Krušnohoráci, co pořádají výše zmiňovaný závod Eduard, nám pomáhali
na Husky táboře. Jednomu moje jméno samozřejmě nic neříkalo.
Vzpomněl si, až když druhý řekl: „to je ta, jak jsme na ni loni čekali, abychom za ní mohli sebrat značky“.
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
Stačí, jen když to bude bavit Tebe a Tvého psa. Záleží jen na vás,
kam se budete chtít posunout, až se vám to dostane pod kůži.
A nikdy nezapomeň, že pes je živá bytost…
Kateřina Kuraková
