Vyrazili jsme do lesa. Pořádně se vyvenčit. Toho dne byl státní svátek a odpolední lesopark navštívil hojný počet dvounožců i čtyřnožců. O to bedlivěji jsem na fenky dával pozor a na volno je pouštěl jen v místech, kde jsme byli sami. Tedy skoro sami…

Najednou se to stalo. Bára chytila stopu a ta mladá se k ní hned připojila. Hlavy u sebe a už to mastily do lesního porostu. Spoléhal jsem, že to Barunku brzy omrzí a obě se vrátí.

Zpovzdálí jsem je sledoval, když tu najednou… přes nejbližší stezku se přenesly dvě srnky. A chvíli po nich s čumáky u země přeběhly i mé dvě svěřenkyně.

Volat a honit se za nimi nemělo smysl, a tak jsem se jim snažil nadběhnout. Povedlo se. Kolem mě prosvištěly srnky a chvíli po nich se zjevily i holky ze Zimního snu. Zařval jsem. Obě se zarazily. Bára se otočila a spořádaně se ke mně vracela.

Berinka znejistěla. Nevím, co jí v té chvíli proběhlo hlavou, ale rozhodla se rychle… a vzala dráhu. To nebylo dobré. A já jen sledoval, jak pronásledované i jejich pronásledovatelka překonávají jednu překážku za druhou a pomalu se ode mne vzdalují. Nakonec mi zmizely nadobro.

Následné hledání se minulo účinkem, a tak jsem se rozhodl vrátit domů, „uklidit“ Báru a zjistit, zda tulačka už na nás nečeká.

(… v minulosti, když se nám některý z našich nebo nám svěřených pejsků v lesoparku zatoulal, našli jsme ho vždy čekajícího u domovní branky)

Nečekala…

Vrátil jsem se do lesa. O státním svátku všichni kamarádi i známí z Prahy odjeli, a tak jsem spoléhal na informace od návštěvníků lesoparku. Dvakrát mě navedli na stopu a řekli mi, kde zaručeně toho mého černobílého pejska najdu. Dvakrát jsem černobílého psa našel. Ani jeden však nebyl náš. Našel jsem totiž dva psy, kteří se toho dne také v lesoparku zatoulali.

Nepomohla ani telefonická komunikace s paničkou. Do Prahy se měla vrátit až pozdě večer a veškeré rady a domluvy navíc zmařila skutečnost, že se mi po několika minutách hovoru vybil mobil. A nabít ho nebylo kde, protože moje nabíječka zůstala v mém venkovském sídle. V jednom však měla panička pravdu… že se Berry sama domů rozhodně nevrátí!

V lesoparku se setmělo. Kromě jednoho hledajícího zoufalce tam už nikdo nebyl. Všichni své pejsky vyvenčili a cpali si bříška u sváteční večeře.

Naposledy jsem se vrátil zkontrolovat, zda někdo nečeká u branky, sbalil si věci a vyrazil na venkov. Po příjezdu jsem připojil mobil na nabíječku a přečetl si od paničky vzkaz, že naše malá delikventka byla předvedena na Policii a že Honza Klír pro ni zajede.

Co se vlastně od zmizení fenky událo?

Beruška své snažení nedotáhla do úspěšného konce a srnky nechytila. A tak se vydala na nedalekou louku, kde se připojila ke skupince pejsků, kteří si tam hráli. Jedna paní se Berry ujala a v dobré víře ji odvedla na Policii. „Místní kluci“ čtečkou zjistili, kdo je majitelem psa a paničku kontaktovaly. Ta se následně dohodla s Honzou, aby po návratu do Prahy pro Berušku zajel. A naše milované, aby nemuselo trávit čas v „cele předběžného zadržení“, šlo na návštěvu k té hodné paní, která ji našla.