Zastavili jsme u lesa. Vycvakl jsem karabinu z obojku. Seběhli jsme po cestě pokryté tajícím ledem. Teprve před několika dny napadlo lesáky posypat ji štěrkem.

Vyběhneme k hrázi, kde na mě fenka vždycky čeká. Otočí hlavu a sleduje, kam povedou další naše kroky. Pokračujeme dále po cestě. Metry ubíhají. Poslouchám vlastní dech a šoupavý zvuk běžeckých bot. Podvědomě vnímám nesrozumitelný hlas blízkého velkoměsta. Ptáčci se ozývají … Sluníčko vykouklo zpoza mraků. Probouzí se ve mně obrazivost. Stávám se poetou.

Bára ťapká okolo mě. Chvíli přede mnou, pak se zastaví a má „práci“. Jen ona ví, proč právě to a tady teď musí zkontrolovat. Je pracovitá. Co chvíli ji minu a za chvíli zase ona předběhne mě. Pořád dokola.

Obrátím pohled k vodní ploše. Je zamrzlá, a začínají se na ní objevovat menší či větší jezírka. Blíží se víkendová změna počasí. Začíná mi být teplo. Příště už o nějakou tu vrstvu oblečení na sebe méně. Břehy jsou pusté. Žádní rybáři. Vítr zesílil a zvířil zhnědlé listí.

Středem zamrzlé vodní plochy se od Petrovic blíží vodní tok. Najednou mizí pod ledovým příkrovem. To se zviditelnil potok vlévající se do vodní nádrže a klestící si cestu mělkým bahnem a tajícím ledem. Vánek na něm čechrá vlnky. Před námi se objeví první chalupy. Obrátíme to.

Bára odběhne a zmizí kdesi u vody. Jenom hlasité lemtání ji prozrazuje. O kus dál se otočím a koukám na ni. Stojí na zadních pod keřem a hrabe tlapkami do prázdna. Upřeně se dívá na plátek loje přivázaný na provázku. Párkrát se pokusí vyskočit. Marně. Chvíli čeká a pak se podívá na mě. „Pomůžeš mi?“ Když se nedočká pomoci, skloní hlavu k zemi a vyráží za dalšími objevy.

Připomnělo mi to vánoční čas. V tu dobu věší lidé na stromky kousky pečiva a ovoce. Bára ta místa dobře zná. Najednou se z ní stane lesní zvířátko a pečlivě si z předloženého vybírá. Jenom provázky jí musím včas z tlamy sebrat.

Slunce se schovalo za mraky. Občas se zadívám na stromy kolem asfaltové cesty. Na dřevěných tabulkách nápisy prozrazují, o jaké dřeviny se jedná. Bára se zdržela. Chvíli čekám. Přiřítí se odněkud ze stráně. Míjíme poslední cedulku s nápisem „Toto místo se nachází ve výšce 245 m n. m.“ Přebíháme přes bývalý Vinný potok a vybíháme po štěrko-ledové asfaltové cestě.

Lesopark končí. Přicvakl jsem karabinu k obojku. Konec klidu. Proti nám se blíží pejskaři. Musím do práce.