Procházíme ztemnělou ulicí. V dáli je slyšet hučení Botiče. Vítr ševelí v korunách stromů.

V tu chvíli zpozorní. Zvedne ocas, vytáhne hlavu jako žirafa a upřeně hledí do dáli. Něco se tam mihne.

Vyráží vpřed a sleduje svou kořist. Volat na něj nemá smysl. Dlouhými skoky se blíží ke své oběti. Ta ho zpozoruje pozdě. Nemá čas na přemýšlení. V blízkosti je pouze velký keř. Vrhá se k němu a šplhá k vrcholu. Černobílý pes se staví na zadní a opírá o větve keře. Je trpělivý. Zvíře se v koruně dlouho neudrží a padá na zem. Pes bleskurychle uchopí zvíře za krkem a zvedne jej. Prudce otočí hlavou na jednu stranu a hned na druhou. Pak ještě jednou a ... chvíli čeká.

Pomalu položí svou oběť na zem, otočí se a vrací se zpět. Už ho nezajímá. Bezvládné tělo zůstává ležet pod keřem.

Pes mě mine bez povšimnutí. Pro něj je to uzavřená záležitost. Dál se věnuje prozkoumávání svého revíru.

Zima, až praští. Louky lesoparku jsou pokryty sněhovou pokrývkou. Psi spokojeně krouží okolo svého páníčka. V tom ta mladší se oddělí a pomalu se k něčemu blíží. Zvědavě to očuchává, pak opatrně vezme do tlamy a vrací se. Starší pes k ní přibíhá. Dlouho neváhá a čelisti stisknou. Odnáší si větší část malého (opuštěného nebo nemocného?) zajíčka.

Několikaměsíční fenka rychle pochopila, co má udělat s hlavou nebohého zvířete. A náhle běží k psovi a rychlým skousnutím mu ještě krade část kořisti.

Na sněhu zůstávají stopy krve. Fenka se vrátí ke svému pánovi a hlavu mu strká mezi kolena. Je spokojená a chce pochválit. Její táta ji naučil lovit.