Když jsem se probrala, moc jsem toho neviděla. Měla jsem totiž ještě zánět spojivek. Něco ale ze mě čouhalo, a tak jsem po tom chňapla. Už jsem nebyla černobílá, ale světlemodročernobílá. Cosi z toho vyteklo a měla jsem i namodralou tlamičku.

Pan doktor říkal paničce, že nejhorší je operovat psa kamarádky. Ale že na deset roků jsem ve skvělý kondici. Moc pěkně mně zaštupovali bříško a celou dobu se o mě hezky starali. Sestřička dostala kytku a pan doktor bonboniéru. Já čokoládu nesmím, a kytky nemusím.

Toho, co ze mě při operaci vyndali, byl prej plnej mrazák. Paničce to ukázali.

Já dostala velký kornout na krk. Abych si nevykousala štychy. A pod síťovaným oblečkem mám na břichu ještě papírovou plenu.

Ten kornout mi sundavají, jenom když snídám nebo večeřím, nebo když jdu s páníčkem na procházku k Toulcově dvoru. Když papám nebo jsem venku, tak nemám vůbec potřebu si prohlížet bříško. Mám jiné a důležitější starosti.

První dny jsem chodila s kornoutem na krku. Furt jsem jím narážela do všeho, co se kolem mě objevilo. Myslela jsem si, že mě někdo zezadu drží a nechce pustit dopředu. Už to bylo otravný. Protivnej kornout.

Lidi nevědí, proč ho mám. Jedna blondýna říkala, že mě chrání proti větru. A jedna protivná ženská zas říkala svýmu klukovi, že ho mám proto, abych si neškrábala ouško.

Taky do mě sypou ňáký bobule. Jsem potom taková oblblá a hodně času proležím a prospím.

V sobotu bylo krásný počasí a já si na zahrádce vyhřívala kožíšek. Taky jsem si zkontrolovala svůj revír. Ale do boudy jsem se nedostala. Kornout mě tam nechtěl pustit.

V pátek jdeme zase za panem doktorem. Prý mi to bříško zase rozštupuje.

Zdraví vás Bára