Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 
 
 
Obrazek
 
 
 
O canicrossu
 
 

 

Poprvé jsme se s termínem „canicross“, který se k nám dostal z Francie (Historie canicrossu ve Francii), setkali v roce 1994 v časopisu "Pes přítel člověka", v článku Radko Loučky.

 
V té době se i u nás začínaly pořádat závody v kategorii "běžec a pes" (nebo „běžec se psem“), především v Praze a středních Čechách.
 
První závody běžce se psem se u nás konaly již na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy v rámci závodů psích spřežení nahrazovaly vypsané závody ve skijöringu (pokud bylo málo sněhu a nemohlo se běžet na běžkách) nebo běhu za rolpulkou (pokud závodníci neměli rolpulky nebo chtěli běžet bez nich).
 
V programu závodů se začal canicross pravidelně objevovat od roku 1995. O rok později byl vyhlášen první ročník českého poháru v canicrossu (dnes se již pohárová soutěž nepořádá), a 9. - 10. 11. 1996 se konalo i první mistrovství republiky v Hradci Králové.
 
 
 
 Obrazek
 
 
 
Dnes již canicross patří do kalendáře závodů sportů psích spřežení, stejně jako další disciplíny, ve kterých je možno startovat pouze s jedním psem.
 
Canicross je u nás sezónním sportem. Hlavní sezóna závodů začíná koncem srpna v Telči a končí začátkem prosince v Sedlici.
 
Na českých závodech jsou většinou vypisovány kategorie mužů a žen (CCM a CCŽ), někdy jen společná kategorie (CC), na některých závodech i kategorie veteránů od 40 let (CCV), a samozřejmostí se stávají i závody mládeže (v zahraničí i na vrcholných evropských či světových šampionátech jsou běžné juniorské a veteránské kategorie). Atraktivní jsou hromadné starty i noční etapy. Pravidelnou součástí některých závodů bývají i závody štafet, které navázaly na rodinný canicross dvojic, pořádaný u nás v polovině devadesátých let.
 
Organizace závodů u nás probíhá podle řádů (závodního a soutěžního) pro závody psích spřežení. Jedná se o disciplínu (třídu), při níž je jeden pes pevně spojený tažnou šňůrou s běžcem. Šňůra je na jednom konci připnuta ke speciálnímu postroji psa a na druhém konci k sedáku (opasku, bedernímu pásu) běžce. Cílem je, aby dvojice (pes táhnoucí běžce) absolvovala závodní trať co nejrychleji. Většinou se běhá v terénu, ale časté jsou i úseky běhané po tvrdém podkladu (např. asfaltu).
 
Vybavení pro canicross (hlavně opasek, šňůra, postroj) není cenově náročné. Určitě nejdůležitější je však pes. Závodů se mohou zúčastňovat psi všech plemen, ti tahavější jsou samozřejmě výhodou.Psi, kteří se účastní závodu, musí být staří nejméně jeden rok.
 
Česká reprezentace patří k těm nejúspěšnějším. Každoročně vozí i ty nejcennější kovy z vrcholných canicrossových podniků.
 
Canicross patří mezi malé sporty. Pro mnohé z běžců by mohl být tou sportovní disciplínou, ve které by si mohli splnit své sny a dosáhnout svého velkého či většího životního sportovního cíle.
 
 
 
fb